Pod pokličkou pravdy: Umělá inteligence učí učitele, učitelé učí AI
Školní rok ještě pořádně nezačal a už je jasné, že největší revolucí ve třídách nejsou nové interaktivní tabule ani barevnější pastelky, ale umělá inteligence. Vedení škol totiž pochopilo, že když AI píše slohy za děti, proč by rovnou neučila i učitele?
AI jako učitel učitelů
Ministerstvo školství spustilo pilotní program „Učitel 2.0“. V jeho rámci mají učitelé povinné konzultace s AI, která je učí, jak vysvětlit Pythagorovu větu za pomoci TikTok trendů nebo jak interpretovat Nerudu jazykem skibidi memů. Učitelé si stěžují, že místo přípravy hodin se teď musí učit slovník Gen Z: „Delulu je nový solfeggio,“ tvrdí jeden z nich.
Eseje opravují stroje, stroje opravují eseje
V některých školách došlo k absurdní spirále. Žák napíše sloh pomocí AI, učitel ho nechá opravit jiné AI a nakonec ministerstvo spustí AI, která kontroluje AI, jestli správně opravila AI. Na výsledné známce se nikdo neshodne, ale všichni mají pocit, že udělali obrovský kus práce. Rodiče jsou nadšení, protože konečně někdo dává dětem jedničky bez protekce.
Škola bez lidí – sen byrokracie
Podle nejnovější vize má být do pěti let kompletně zrušena role ředitelů. Nahradí je systém, který automaticky generuje směrnice každé tři minuty. Školník už testuje, zda se dá zametat chodba s pomocí ChatGPT, a jídelna údajně vyvíjí algoritmus, který vypočítá, kolik rybího filé má zůstat v mrazáku do příští revoluce.
Studenti se jen přizpůsobují
Žáci se mezitím adaptovali nejrychleji. Namísto opisování si teď mezi sebou posílají promptovací šablony. Při zkoušení v lavici už není slyšet nervózní šustění taháků, ale decentní šeptání: „Napiš esej, 200 slov, tón vážný, vlož alespoň jednu metaforu o kachně.“
Budoucnost vzdělávání?
Pokud vše půjde podle plánu, první generace dětí vyučených AI nastoupí na vysoké školy už za tři roky. Univerzity se připravují na nové formy přijímaček: místo testů z matematiky bude stačit, když uchazeč prokáže, že umí najít správnou AI, která test vyplní za něj.
Tak se zdá, že školství se konečně dostalo do fáze, kdy každý učí každého a nikdo vlastně nic neví. A možná je to dobře – protože když všichni předstíráme, že se něco učíme, možná se konečně přestaneme bát, že by nás někdo mohl nachytat na švestkách. A o to přece ve vzdělávání jde.
