Exkluzivní reportáž z eko-komuny „Kořenov“: Místo toaletního papíru používají listy lopuchu a mluvení je zakázáno kvůli uhlíkové stopě
Hluboko v lesích, daleko od signálu mobilních operátorů a civilizačního šumu, se ukrývá osada, která posouvá hranice udržitelnosti tam, kde by to většinu z nás ani nenapadlo. Vítejte v Kořenově, první české „bezvýdechové“ komunitě. Její členové věří, a to s téměř náboženským zápalem, že největším nepřítelem planety není průmysl, ale zbytečné tlachání. Naše redakce získala exkluzivní povolení strávit zde jeden den. Komunikace probíhala výhradně pomocí břidlicových tabulek a propracované znakové řeči.
U vstupu do osady, který tvoří jen dva mechem porostlé balvany, nás vítá zakladatel komunity, Radovan Tlej. Bývalý korporátní specialista na optimalizaci procesů zde našel své skutečné poslání. Na tabulku nám křídou píše hlavní myšlenku Kořenova: „Každé slovo je malý výfuk. Každá věta je miniaturní továrna na CO2. My jsme se rozhodli tento kohoutek znečištění jednoduše utáhnout.“ Zatímco nám to ukazuje, energicky u toho gestikuluje. Zdá se, že co ušetří na dechu, dohání mácháním rukama.
Den v Kořenově: Lopuch, sluneční hodiny a kompostovatelná měna
Život v Kořenově se řídí přísnými, avšak podle místních naprosto logickými pravidly. Den nezačíná zvukem budíku, nýbrž prvním paprskem slunce, který dopadne na centrální totem vyrobený z naplaveného dřeva. Snídaně se skládá z toho, co se předchozí den nasbíralo – lesní plody, jedlé kořínky a houby. Jakékoli koření je považováno za projev buržoazní rozmařilosti a zbytečnou uhlíkovou stopu z dovozu. „Sůl je jizva, kterou člověk zanechal na tváři Země,“ stojí napsáno na cedulce u společné kuchyně.
Největší debaty se však vedou v oblasti osobní hygieny. Toaletní papír je zde samozřejmě tabu. Po dlouhých a zjevně bouřlivých (soudě dle rychlosti psaní na tabulky) diskuzích byl jako oficiální náhrada zvolen list lopuchu většího. „Má ideální poměr mezi měkkostí a pevností v tahu,“ vysvětluje nám pomocí nákresu a několika šipek členka komunity Jaroslava. Zároveň přiznává, že na jaře, kdy listy ještě nejsou tak velké, nastává „sezónní hygienická krize“, kterou se snaží řešit pěstováním vlastních dýní s velkými listy.
Ekonomika Kořenova je založena na jediném platidle: kvalitním organickém odpadu. Uprostřed osady stojí obrovský, posvátný kompost, kam každý přispívá. Kdo přinese nejvíce slupek, odřezků a zvadlých listů, získává největší společenskou prestiž a právo si jako první vybrat nejlepší místo na spaní v komunální chýši z proutí a jílu. „Mirek minulý týden objevil shnilé popadané švestky. Teď je tu král,“ poškrábe na svou tabulku závistivě jeden z obyvatel.
Šepot v listí: Ne každý touží po životě pampelišky
Idyla tichého souznění s přírodou má však své trhliny. Během naší návštěvy jsme byli svědky tichého konfliktu. Mladší členka komunity, kterou budeme nazývat Blažena, byla přistižena, jak si za stromem potichu šeptá slovo „čokoláda“. Okamžitě byla ostatními pokárána sérií vyčítavých posunků a zamračených pohledů. Její prohřešek bude projednávat večerní „rada starších“ (opět formou psaní na tabulky).
Později se nám Blažena svěřila (načmárala nám vzkaz na kousek březové kůry), že jí ticho začíná lézt na mozek. „Chybí mi smích. Chybí mi zpěv ptáků, který nemusím analyzovat z hlediska efektivity. A ano, chybí mi i ten toaletní papír. Občas mám pocit, že se tu nesnažíme zachránit planetu, ale proměnit se v rostliny.“ Její největší sen? Tajně si poslechnout nějakou písničku a sníst u toho sušenku, i kdyby měla obal z nerecyklovatelného plastu.
Když jsme Kořenov opouštěli, Radovan Tlej nám na rozloučenou napsal na tabulku své finální poselství: „Až se vrátíte do vašeho hlučného světa, vzpomeňte si na nás. Planeta nepotřebuje vaše názory, nepotřebuje vaše plány. Potřebuje vaše ticho. A váš organický odpad.“ S těmito slovy se otočil a s pocitem dobře vykonané práce odešel přeházet centrální kompost. Z dálky to vypadalo jako tichý, ale nesmírně uspokojivý obřad.
