Klempíř a mluvčí Šťastná spíchnuli kulturu mezi dvěma tweety!
Ministerstvo kultury České republiky nastavilo novou laťku v efektivitě státní správy a strategického řízení. Zatímco předchozí garnitury připravovaly klíčové koncepční materiály celé měsíce ve spolupráci se stovkami odborníků z kulturní a kreativní sféry, současné vedení resortu pod vedením ministra Oty Klempíře ukázalo, že k vytvoření kompletní Státní kulturní politiky na nadcházející pětileté období postačí odhodlání a tiskové oddělení. Klíčový dokument totiž po květnovém ujišťování, že žádný nový koncept nevzniká, nakonec v tichosti zfinalizovala ředitelka kabinetu a tisková mluvčí Barbora Šťastná.
Podle neoficiálních informací z Chotkovy ulice probíhala tvorba dokumentu v duchu maximální provozní úspory. Zatímco ještě v březnu ministr Klempíř ujišťoval zástupce desítek profesních organizací u kulatých stolů o plné podpoře stávající strategie a transparentním dialogu, paralelně probíhala hluboká systémová optimalizace. Náměstek Jiří Bubeníček, nominovaný hnutím SPD, sice v květnu v rozhovoru mimoděk vyzradil, že se na ministerstvu chystá zcela nová kulturní politika, tisková mluvčí však jeho výrok pohotově dementovala s tím, že se žádná nová strategie nepřipravuje. Ukázalo se, že šlo o promyšlenou taktiku, jak ušetřit odbornou veřejnost od zbytečného stresu spojeného s připomínkovým řízením.
Samotný vznik dokumentu, k němuž se zástupci kulturní obce dostali až koncem července prostřednictvím webu Hospodářské komory, je odborníky označován za přelomový moment české byrokracie. Mluvčí Šťastná dokázala přepsat směřování české kultury během několika letních týdnů mezi vyřizováním novinářských dotazů a spravováním sociálních sítí. Ministerstvo tím prakticky dokázalo, že složité oborové analýzy, řešení sociálního zabezpečení umělců či podpora kulturních odvětví jsou přežitkem, který lze snadno nahradit několikastránkovým přehledem priorit schválených na tiskovém odboru.
Ministr Oto Klempíř jakoukoliv kritiku ze strany Kulturní a kreativní federace i dalších šedesáti profesních spolků rozhodně odmítá. Ve svém prohlášení zdůraznil, že za kulturní politiku státu odpovídá výhradně ministerstvo, nikoliv profesní asociace, a nová vláda má plné právo definovat si vlastní prioritní cíle. Mezi ně patří mimo jiné radikální škrty v rozpočtu přesahující miliardu korun či odmítnutí financování projektů zaměřených na mediální gramotnost. Absence dlouhodobé vize tak není podle resortu selháním, ale naopak pružným správním stylem, kdy se strategie nepřizpůsobuje potřebám oboru, ale aktuálnímu stavu pokladny.
Zástupci kulturní scény sice otevřeným dopisem žádají vládu o stažení narychlo podvrženého materiálu a návrat k řádně projednané koncepci, ministerstvo však prodloužením připomínkové lhůty o čtrnáct dní uprostřed letních prázdnin dokázalo svou nezdolnou vstřícnost. Česko se tak stává světovým průkopníkem v agilním řízení kultury, kde o směřování umění nerozhodují oborové autority, ale rychlost psaní vedoucí kabinetu a schopnost ministra obhájit miliardový škrt jako vizionářský počin.
Podle neoficiálních informací z Chotkovy ulice probíhala tvorba dokumentu v duchu maximální provozní úspory. Zatímco ještě v březnu ministr Klempíř ujišťoval zástupce desítek profesních organizací u kulatých stolů o plné podpoře stávající strategie a transparentním dialogu, paralelně probíhala hluboká systémová optimalizace. Náměstek Jiří Bubeníček, nominovaný hnutím SPD, sice v květnu v rozhovoru mimoděk vyzradil, že se na ministerstvu chystá zcela nová kulturní politika, tisková mluvčí však jeho výrok pohotově dementovala s tím, že se žádná nová strategie nepřipravuje. Ukázalo se, že šlo o promyšlenou taktiku, jak ušetřit odbornou veřejnost od zbytečného stresu spojeného s připomínkovým řízením.
Samotný vznik dokumentu, k němuž se zástupci kulturní obce dostali až koncem července prostřednictvím webu Hospodářské komory, je odborníky označován za přelomový moment české byrokracie. Mluvčí Šťastná dokázala přepsat směřování české kultury během několika letních týdnů mezi vyřizováním novinářských dotazů a spravováním sociálních sítí. Ministerstvo tím prakticky dokázalo, že složité oborové analýzy, řešení sociálního zabezpečení umělců či podpora kulturních odvětví jsou přežitkem, který lze snadno nahradit několikastránkovým přehledem priorit schválených na tiskovém odboru.
Ministr Oto Klempíř jakoukoliv kritiku ze strany Kulturní a kreativní federace i dalších šedesáti profesních spolků rozhodně odmítá. Ve svém prohlášení zdůraznil, že za kulturní politiku státu odpovídá výhradně ministerstvo, nikoliv profesní asociace, a nová vláda má plné právo definovat si vlastní prioritní cíle. Mezi ně patří mimo jiné radikální škrty v rozpočtu přesahující miliardu korun či odmítnutí financování projektů zaměřených na mediální gramotnost. Absence dlouhodobé vize tak není podle resortu selháním, ale naopak pružným správním stylem, kdy se strategie nepřizpůsobuje potřebám oboru, ale aktuálnímu stavu pokladny.
Zástupci kulturní scény sice otevřeným dopisem žádají vládu o stažení narychlo podvrženého materiálu a návrat k řádně projednané koncepci, ministerstvo však prodloužením připomínkové lhůty o čtrnáct dní uprostřed letních prázdnin dokázalo svou nezdolnou vstřícnost. Česko se tak stává světovým průkopníkem v agilním řízení kultury, kde o směřování umění nerozhodují oborové autority, ale rychlost psaní vedoucí kabinetu a schopnost ministra obhájit miliardový škrt jako vizionářský počin.
