Tejc chce po žalobcích plány jako v korporátu. Bradáčová zuří!
Ministerstvo spravedlnosti pod vedením Jeronýma Tejce učinilo významný krok k modernizaci českého soudnictví, když vyzvalo orgány činné v trestním řízení k větší flexibilitě a zohledňování aktuálních vládních priorit v trestní politice. Cílem nové metodiky je provázat dlouhodobé cíle vládní koalice s denní praxí státních zástupců, aby justice pružněji reagovala na potřeby exekutivy, například v oblasti přísnějšího postihu vybraných druhů kriminality nebo masivnějšího nasazování elektronických monitorovacích náramků. Podle resortu spravedlnosti by se tak justice měla stát efektivnějším a předvídatelnějším nástrojem plnění volebního programu.
Zásadní inovací navrhovaného přístupu je zavedení klíčových ukazatelů výkonnosti (KPI) pro jednotlivá státní zastupitelství. V rámci kvartálních plánů by žalobci měli garantovat nejen stanovený počet podaných obžalob, ale i jejich tematické zaměření podle aktuální politické sezóny. Zatímco podzim má podle ministerských představ patřit nekompromisním trestům za násilné delikty, jarní měsíce by se nesly ve znamení preferenčního přídělu elektronických náramků, což by podle poradců ministra ušetřilo náklady na vězeňství a zároveň poskytlo obviněným praktický doplňkový ukazatel času.
Na vládní iniciativu však reagovala vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která návrh na provázání trestního stíhání s vládním programem chladně odmítla. Ve svém stanovisku upozornila na tradiční koncept, podle něhož se žalobci i nadále řídí výhradně zákonem a zásadami trestního řízení, nikoli usneseními vlády. Bradáčová zdůraznila, že státní zastupitelství nedisponuje kapacitami na to, aby týdně přizpůsobovalo právní kvalifikaci trestných činů aktuálním koaličním dohodám či výstupům z tiskových konferencí kabinetu.
Ministerstvo spravedlnosti vyjádřilo nad tímto konzervativním postojem překvapení. Podle neoficiálních zdrojů z Tejcova kabinetu je trvání na ústavní nezávislosti projevním zbytečného formalismu, který brzdí synergický efekt mezi zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí. Resort argumentuje tím, že pokud vláda slíbila voličům zatočit s kriminalitou, měly by soudní orgány fungovat jako spolehlivý dodavatel požadovaných rozsudků v dohodnutých lhůtách. Argument, že justice má být nezávislá na politickém zadání, označují zástupci ministerstva za procesní překážku, jež zbytečně komplikuje hladký průběh spravedlnosti.
Debata mezi ministerstvem a nejvyššími patry žalobců tak otevřela širší otázku o budoucnosti řízení státu jako agilní korporace. Zatímco Jeroným Tejc prosazuje model dynamické justice, v níž státní zástupce vystupuje jako projektový manažer plnící kvartální zadání exekutivy, část odborné veřejnosti varuje, že právo by nemělo podléhat takovému stupni firemní efektivity. Výsledek tohoto systémového střetu napoví, zda se dočkáme stavu, kdy bude obžaloba podávána na základě splnění měsíčního plánu, nebo zda justice zůstane u svého tradičního, zdlouhavého nahlížení do zákoníků.
Zásadní inovací navrhovaného přístupu je zavedení klíčových ukazatelů výkonnosti (KPI) pro jednotlivá státní zastupitelství. V rámci kvartálních plánů by žalobci měli garantovat nejen stanovený počet podaných obžalob, ale i jejich tematické zaměření podle aktuální politické sezóny. Zatímco podzim má podle ministerských představ patřit nekompromisním trestům za násilné delikty, jarní měsíce by se nesly ve znamení preferenčního přídělu elektronických náramků, což by podle poradců ministra ušetřilo náklady na vězeňství a zároveň poskytlo obviněným praktický doplňkový ukazatel času.
Na vládní iniciativu však reagovala vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která návrh na provázání trestního stíhání s vládním programem chladně odmítla. Ve svém stanovisku upozornila na tradiční koncept, podle něhož se žalobci i nadále řídí výhradně zákonem a zásadami trestního řízení, nikoli usneseními vlády. Bradáčová zdůraznila, že státní zastupitelství nedisponuje kapacitami na to, aby týdně přizpůsobovalo právní kvalifikaci trestných činů aktuálním koaličním dohodám či výstupům z tiskových konferencí kabinetu.
Ministerstvo spravedlnosti vyjádřilo nad tímto konzervativním postojem překvapení. Podle neoficiálních zdrojů z Tejcova kabinetu je trvání na ústavní nezávislosti projevním zbytečného formalismu, který brzdí synergický efekt mezi zákonodárnou, výkonnou a soudní mocí. Resort argumentuje tím, že pokud vláda slíbila voličům zatočit s kriminalitou, měly by soudní orgány fungovat jako spolehlivý dodavatel požadovaných rozsudků v dohodnutých lhůtách. Argument, že justice má být nezávislá na politickém zadání, označují zástupci ministerstva za procesní překážku, jež zbytečně komplikuje hladký průběh spravedlnosti.
Debata mezi ministerstvem a nejvyššími patry žalobců tak otevřela širší otázku o budoucnosti řízení státu jako agilní korporace. Zatímco Jeroným Tejc prosazuje model dynamické justice, v níž státní zástupce vystupuje jako projektový manažer plnící kvartální zadání exekutivy, část odborné veřejnosti varuje, že právo by nemělo podléhat takovému stupni firemní efektivity. Výsledek tohoto systémového střetu napoví, zda se dočkáme stavu, kdy bude obžaloba podávána na základě splnění měsíčního plánu, nebo zda justice zůstane u svého tradičního, zdlouhavého nahlížení do zákoníků.
